Vyjel jsem s kamarády na kolech na pivo do zahrádky. Pozdě večer. Konkurence spí, ale jedna hospoda bere poslední objednávky dlouho po půlnoci.
Kecali jsme o poměrech. Paradoxně díky černým exotickým imigrantům mají domácí cikáni historickou šanci, že se mohou stát téměř našimi rodnými bratry. Znám jich dost a nemohu si stěžovat. A nazývám je cikány, jako oni se mezi sebou nazývají cikáni. Který kretén vymyslel, že je máme oficiálně oslovovat Romové?
Pak najednou ve tmě u plotu u našich zamčených kol se něco pohnulo. Splývalo to s tmou, takže jsme si nebyli jisti, co to přesně je. Martin se tam šel podívat. „To nic, jen nějakej mladej cikán. Obhlížel kola a zkoumal pevnost zámků.“ „A dál?“ zeptal se Míra.
„Co dál?“ podivil se Martin. „Když mě uviděl, zmizel ve tmě.“ „To se mi nelíbí,“ pokračoval Míra. „Tys ho vlastně svým způsobem diskriminoval. Šel ses tam podívat a vlastně si ho předem svým příchodem podjatě podezíral ze zlodějských úmyslů. A to jen proto, že je tmavší a není v noci zřetelně vidět.“
„A co jsem měl dělat? Odemknout mu kolo a slušně se ho otázat, zda se nechce projet? Nebo mu ho dokonce dát?“ zlobil se kámoš. „Jenže už k tomu pomalu spějeme,“ pokýval jsem hlavou. „Možná budeme záhy povinně jednat s našimi cikány jako s dosud neemancipovanými ženami. Budeme je muset pouštět první do dveří, nosit jim těžší zavazadla, založit je penězi, pokud se ocitnou v nouzi a nebudou mít například na cigarety nebo na chlast, nebo na obojí… Jinak tě properou v médiích, budeš mít ostudu v práci a ještě skončíš před soudem. A v cele na tebe budou z barevných nadživotních portrétů výhružně koukat pyskatý humanista - ministr Dienstbier, nevzhledná ministryně soc. prc. Marksová a navíc ještě jako zostření trestu mimoň Marek Benda. Taková svatá trojice.“
Tak jsme se zasmáli, zaplatili, odemkli kola, která nám naštěstí ten večer nikdo neukradl, a rozjeli se k domovům. Asi už nikdy kolo zamykat nebudu. Co kdyby se nějaký tmavší spoluobčan na něm chtěl svézt a při překonávání zámku by se třeba poranil a ublížil si? To by mě pak zavřeli, až bych zčernal taky!
