Navzdory hloupé a navoněné „svatební“ reklamě, která jistě stála ČD zcela zbytečně hodně peněz a běžných cestujících se netýká, se vlakům a železniční dopravě vyhýbám. Přesto jsem nedávno jel z Hradce Králové do Havlíčkova Brodu.
Z hlavního nádraží vlak vyjel přesně. Zato v Sadové na přestupu jsem si připadal jako v knížce Tři muži ve člunu, kterou skvěle napsal Jerome Klapka Jerome. Nikdo si nebyl moc jistý, kam který vlak právě jede. Nakonec jsem se kupodivu trefil a vesele pokračoval směr Havlobrod. Přesně do doby, než nám průvodčí sdělil, že bude výluka na trati. Ze Žďárce u Skutče do Ždírce nad Doubravou.
Vrátil jsem se do dob školních výletů. Postupně jsme se seřadili a odpochodovali z vláčku do přistaveného autobusu. Pan průvodčí si nás přepočítal a dal řidiči pokyn k odjezdu. Projížděli jsme vesničky s malebnými názvy jako Pokřikov, Vojtěchov, Mrákotín, Vítanov. Babka přede mnou opatrovala v nůši živou husu, další mi nabízela „kus buchty“. Jako za starejch poctivejch časů…
V Ždírci jsme opět přesedli na vlak a pokračovali přes Rozsochatec a další místa do Havlíčkova Brodu. Kouknout na hodiny, zda jsme přijeli včas, jsem už odvahu nenašel. Místní nádraží je v rekonstrukci a je hodně odpudivé. Takže raději rychle směr blázinec! Jenže kudy? Nakonec jsem se doptal, ale přesto zabloudil. Špacíroval jsem podél řeky a záhy nevěděl, kudy dál. Zastavil jsem místní ženu. „Raději půjdu kousek s váma,“ nabídla se, když viděla bezradného prosťáčka. Tak jsme šli, povídali si a já jí pomohl vytlačit kárku po strmé ulici nahoru. To už jsme stáli před nemocnicí. Paní odbočila doprava ke hřbitovu, já doleva.
Pavilony jsou pěkně umístěné v parku na stráni a s podzimním barevným listím tvoří velice malebnou a uklidňující kulisu. Navštívil jsem kamaráda z gymplu, který tam už mnoho let praktikuje, a odpoledne se vydal zpátky. Vlak měl zpoždění, tak jsem bloumal po nádražní hale a nečekaně objevil police s knihami. Cedulka popisovala, že si mohu jakoukoliv knížku vzít, na konci cesty ji vrátit, nebo si ji odnést domů a v klidu dočíst – cokoliv. Všechny byly označeny samolepkou Kniha do vlaku a tahle nabídka mě velice potěšila!
Vybral jsem si knihu Tygře, tygře - memoáry od Margaux Fragosové, která popisuje, jak polidštila pedofila. Začetl jsem se, což vlak na rozdíl od autobusu umožňuje. Jenže nás zas čekala výluka ze Ždírce nad Doubravou do Žďárce u Skutče. Nakonec jsme opět přestoupili do vlaku a dojeli do Sadové. Přeskočil jsem do vlaku na Hradec Králové, což už je jen kousek cesty. Jenže po několika minutách jsme zůstali stát v poli a vypadalo to na dlouho.
„Je porucha signalizace na trati,“ oznámila sympatická průvodčí. Naštěstí jsem měl v ruce „knihu do vlaku“. Na trati jsme stáli přes hodinu. Průvodčí mě pravidelně informovala, jak to vypadá s opravou a já se jí svěřil, že jsem snad už deset let nejel vlakem.
„A dalších deset nepojedete, že?“ zeptala se lehce ironicky a zcela neprofesionálně.
Sám však nevím. Kde člověk zažije tolik dobrodružství a nečekaných překvapení jako při cestování s ČD…
