Je naše policie k prdu?
V mém zaměstnání vykradl zloděj kancelář. V neděli večer se vloupal pootevřenou ventilačkou zvenčí dovnitř a odnesl si peníze i věci, které přesahují škodu přes deset tisíc. Je to náš klient, známe ho, víme, že to byl téměř na 99 % právě on. V pondělí jsme nahlásili na policii ČR vloupání a krádež. Přijel tým pěti odborníků, kteří fotili, snímali otisky, vyšetřovali, prověřovali… Zabralo jim to půl dopoledne a ještě se několikrát v průběhu týdne vraceli upřesnit si informace.
Utíkají týdny i měsíce – a nic. Náš klient chodí vesele mezi námi, my mu s úsměvem musíme poskytovat služby a dělat, že se nic nestalo. On také dělá, že se nic nestalo a zajímá se o další naše zázemí. Netajíme se s tím, kde máme kamery, jaký prostor snímají, kdy je nejvhodnější doby k dalšímu zlodějskému dobrodružství. Dokonce to prý ze zákona musíme zveřejnit! Přitom náš zloděj je dobře znám i policii, mají jeho otisky prstů, stačilo by porovnat a zacvaknout želízka. To ale prý nejde jen tak…
Paradoxně nám několikrát policie ukazovala zatykač na celostátně hledanou osobu, která je nám rovněž známa a využívá našich služeb. Vypadalo to, že má na svědomí minimálně několikanásobný hrdelní zločin a další vraždy plánuje v nejbližší době. Přitom z text vyplývalo, že údajně v drogovém opojení ukopl někde na parkovišti u auta zpětné zrcátko. Když se policie dostavila se zatykačem během týdne potřetí s velmi naléhavou potřebou klienta zneškodnit a zatknout (vzájemná informovanost a zpětná vazba asi není jejich silnou stránkou), začali jsme pochybovat, že jde „jen o ukopnuté zrcátko“. To by přece nemohlo zaměstnat tolik příslušníků ve dne v noci.
Najednou náhle přijely k naší bráně dvě houkající policejní auta, policisté si nasadili rukavice a opět se šli velmi akčně přesvědčit, zda náhodou neukrýváme hledaného zločince. Když vše prověřili a chystali se odjet, zcela náhodou jim přicházel v ústrety. Byl zpacifikován, zatčen, v poutech naložen do auta a odvezen na výslech.
Za pár hodin byl zpátky – bez želízek, zcela volný. Opravdu ho hledali kvůli ukopnutému zrcátku. Jenže měl alibi a dokázal, že žádné zrcátko u auta neukopl. Kolik tyto „policejní manévry“ stály času, energie i peněz si nechci raději ani představit.
A do třetice? V pátek jsme se vraceli po dálnici z Prahy do Hradce Králové. Tolik prasáren a riskování jsem už dlouho na silnicích neviděl. Pomalý náklaďák předjíždí ještě pomalejšího soupeře. Tím pádem ucpe levý pruh na několik kilometrů. Na levém pruhu se utvoří zácpa. Pár chytráků s osobními auty projedou uvolněným pravým pruhem a u zátky z předjíždějících se nákladních vozů se opět cpou zprava do levého pruhu. Často ani nemrknou, zda je někdo pustí. Prostě tam vjedou! Když pomalý náklaďák konečně předjede, nastává nelítostný boj, kdo koho předjede pak. Předpisy? Asi pro mnohé řidiče na dálnici neexistují. Slušné a ohleduplné chování? To už vůbec ne!
Pak se ten pomalejší náklaďák rozhodne, že předjede tu hnusnou konkurenci, která ho tak usilovně předjela. Vše se opakuje. A kde je v těchto případech policie?
Přece stačí pár rychlých policejních aut bez označení, jeden dva drony, přesná komunikace a pořádné pokuty na drzé a velmi nebezpečné řidiče. Příště by si možná většina z nich hazard na dálnici rozmyslela. Za tři dny cestování mezi HK – Prahou a zpět jsme neviděli ani jednoho příslušníka. Kupodivu ani na plakátě!
Milan Lajdar
Předvánoční předsevzetí
Občas podlehnu tlaku okolí, situace či nabídky a udělám něco, co ve skutečnosti ani učinit nechci. Proto jsem vše sepsal, abych předvánočnímu času podléhal jen minimálně nebo vůbec.
Milan Lajdar
Nic není v Čechách zbytečnějšího než senát
Tolik humbuku a povyku pro nic. Senát byl hloupost ještě dřív než vůbec vznikl. Sice slyším trapné úvahy o horní a dolní komoře, ale nejsme Amerika, ani antický Řím.
Milan Lajdar
Blboun evropský (česká varianta) – 3. část
Jak je v Čechách pravidlem, leccos je úmyslně nohama vzhůru, takže domácí poddruh – blboun sociální není v pravém slova smyslu hloupý, neschopný a ohrožující druh, ale je naopak rozbujelý, parazitický a nepokrytě vyčůraný.
Milan Lajdar
Blboun evropský (česká varianta) – 2. část
V první části jsme zmapovali několik typických poddruhů blbouna evropského, který se rozšířil zejména po sjednocení Evropy a zrušení hranic. Využil nové reality a zatím úspěšně prosperuje zejména v Bruselu a okolních státech.
Milan Lajdar
Blboun evropský – 1. část
Sice původní druh, který však léty ztratil veškeré obranné instinkty. Vyskytuje se po celé Evropě, kde jsou jeho typické poddruhy: například blboun bruselský, blboun španělský, blboun německý (přezdívaný Merkelová) apod.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Emisní povolenky, jak jsou nastaveny, zadupou náš průmysl do země, řekl Bžoch
Přímý přenos Tématu Green Dealu a jeho možné revize, se věnují kandidáti pro volby do Evropského parlamentu v...
Nejvyšší soud odmítl dovolání střelce z úřadu práce. Potvrdil mu doživotí
Nejvyšší soud potvrdil Jiřímu Dvořákovi doživotní trest vězení za násilné útoky na několik žen v...
Tohle je nenávist, řekl o protestech za Gazu Trump. Kampus stále nevyklidili
Kolumbijská univerzita v New Yorku odložila ultimátum, podle něhož měli protestující propalestinští...
Byl na vozíku, po výměně kyčlí běhá, trénuje na maraton. Pomáhá mu konopí
Jakub Kryšpín pracoval, dálkově studoval vysokou školu, měl plány do budoucna. Ty ale v roce 2006...