Státní šaškárny

Tak mám po delší době volno. Že bylo v obchodech zavřeno, bylo moc fajn. Všude klídek a polomrtvo. Pustil jsem televizi a koukal, co se děje jinde v Čechii...

Včera dopoledne kladl prezident věnce pod Žižkou. Nuda jako za socialismu. Vojenská přehlídka je už k smíchu. Nemohli by vojáci pro pobavení například metat kotrmelce? Pak přeletěly stíhačky a vrtulníci a přeživším vysloužilcům možná ukápla i slzička dojetí. Na tohle však už další generace zvysoka kálí včetně mě.

Večer se konalo udílení medailí. Nuda k nepřežití. Však jsem u toho vydržel maximálně dvě minuty. Zato na Artu běžel zajímavý dokument, jak sochař Róna stavěl koňskou nestvůru s rytířem v bronzu pro Brňáky. Trochu jim ji závidím, včetně toho černého ztopořeného penisu, jak každou hodinu vyprdne kuličku (jestli to ještě funguje). Bydlet v Brně, sbírám kuličky… 

Pak si u mě šplhla Česká televize, když ze záznamu odvysílala i Horáčkovo shromáždění lidu na Staromáku. Byl tam i dojatý hrdina Brady, u kterého se pár dní předtím halasně řešilo, zda daj mu medaili či nedaj-li. Nakonec jich dostal až nečekaně moc – oficiálním hradním názorům navzdory. Dědek je docela sympatickej, tak mu je přeju.

U televize mě napadlo, že by Horáček byl docela dobrý prezident. Opět by nám vládl básník a poeta, který to má v hlavě určitě docela srovnané. Zejména mu dám přednost před pyskatým dobroserem – ani si teď nemohu vzpomenout, jak se vlastně jmenuje. Dienstbier?

A odpoledne mi dcera přivezla z Moravy bílý i červený burčák. Tak jsme popíjeli a ochutnávali, až jsem se z toho tradičně posral. I letos je burčák velmi osvěžující a uvolňující. Myslím, že to bylo symbolické. Ale zaplať pán Bůh, že už je zas normální sobota…