Jenže proč se vlastně nemůže?
Štve mě, že závazná pravidla náhle neplatí pro všechny!
Když chci cestovat do vzdálené země, musím mít pas, vízum a Bůh ví, co ještě. Třeba očkování. A náhle do Evropy připlouvá tisíce a desetitisíce čmoudů a nemusí mít nic. Jen trochu odvahy a drzé čelo.
S jakou nabídkou vlastně přicházejí? Umí jazyk, domluví se, přinášejí něco užitečného? Ten umí to a ten zas tohle... Nějak o tom ale pochybuji. Evropské civilizované státy jsou často sociální dojnou krávou, ale mléko, ani smetana se sama neudělá. Kráva se pravidelně musí nažrat a opečovávat. Jinak nastane nekonečná řada velmi hubených a hladových let...
Jiná kapitola. S domácím velkohubým povykem se otevřela záchytná centra. Místní občané byli předem seznámeni s opatřeními, která stoprocentně zabrání imigrantům v útěku. Jenže se jim zatajilo, že po čtyřiceti dnech se musí z uprchlických táborů pustit. Jsou volní a mohou jít, kam chtějí. Svým způsobem asi již byli „zcivilizováni a zevropštěni“. Nebo si je tam snad nechají na kostní moučku?
Největší gól pak je, že seriózní studie z Německa uvádí: většina odpůrců současné benevolentní imigrační vlny se „neskládá z nacistů, asociálů a ustrašených důchodců, jak o tom s oblibou lžou média, ale z nadprůměrně vzdělaných a nadprůměrně vydělávajících mužů ve věku nad 45 let“.
Ovšem neprotestujeme jen kvůli nezvladatelnému přílivu zoufalců, kteří se trochu naivně snaží mít v Evropě lepší a pohodlnější život, ale zejména kvůli neschopným představitelům, kteří civí, jednají, rokují a přou se. A to až do doby, než nás masa přistěhovalců zcela semele a starou dobrou Evropu obrátí vzhůru nohama.
Jenže kam budeme emigrovat my?