Toho chlapa neznám, přesto ho umeju…

Vyprávěla mi kamarádka, jak přišla do cizí koupelny a sama sobě se zjevila nahá. Doma vlastní pouze malé skromné zrcátko „na ksicht“, ale dotyčný měl v koupelně velkoplošné zrcadlo. Možná i mírně zvětšovalo…

- To byl velice nelichotivý šok! Do té doby jsem se domnívala, že jsem celkem pohledná štíhlá dáma v nejlepších letech. Jenže když jsem se viděla, měla jsem chuť se rovnou zastřelit. Stála tam taková divná obtloustlá bába s nakynutým zadkem, se špeky kam pohlédneš a s celkově nelichotivou vizáží. Proto od té doby prohlašuji: Zakryjte všechna velká zrcadla a nechte mi moji vlastní představu sama o sobě.

Také to dobře znám! Jsem pohledný, relativně štíhlý muž v nejlepších letech a ve skvělé kondici. Jenže jsem pobýval v Holandsku v jednom hodně luxusním hotelu. A když jsem se svlékl a šel se osprchovat, v prostorné koupelně čekalo obrovské zrcadlo přes celou stěnu. Najednou jsme tam byli dva. Já a takový podivný dědek a vypouklým břichem a hubenými nožičkami. Tohle přece nejsem já! Musel jsem se ale smířit s faktem, že toho chlapa sice neznám, přesto ho umeju, když už se tam objevil a předstírá, že patří ke mně…

Do koupelny jsem docházel dál, ale zrcadlo jsem ignoroval. Prostě jsem do něho nekoukal a dělal, že neexistuje. Jenže vlastní sebevědomí jsem nabýval zpátky velice těžce a zdlouhavě. Mám dojem, že většina lidí to má podobně. Ve svých vlastních očích se vidí jinak, než jaká je realita. Samozřejmě, že na vzhledu zas tak úplně nezáleží. Ale velká zrcadla mi fakt dokáží zkazit náladu.

Od té doby se podobným kulturním šokům snažím vyhnout, jenže si mě najdou oklikou. Nedávno přišli moji studenti s prosbou, zda bych jim zahrál ve filmu. Navíc s tou nejkrásnější studentkou, která na škole existuje!

- Samozřejmě s radostí. Pošlete mi scénář, já se na to mrknu a jdeme do toho.

Nevím proč jsem se domníval, že na mě čeká role nějakého záchrance, který na bílém koni bla bla bla.

Scénář dorazil. Moje role spočívala v lehce dementním AP dědečkovi, kterého veze jeho vnučka na invalidním vozíku po hodně hrbolaté a kamenité cestě do nemocnice.

Koukal jsem na to jako na vlastní parte. Jen mi vrtalo hlavou, co znamená ten AP dědek. Že by zkratka „a pohledný dědeček“…

Hned při hodině jsem se ptal, co to je AP? S naprostou upřímností mi studenti sdělili, že to znamená alzheimer a parkinson dohromady. Nejen lehce dementní, ale úplně blbej, klepavej a téměř nepohyblivej. A vůbec to nemysleli zle.

Kurva stáří, ty mě sereš! Přesto tě k sobě domů ještě jen tak nepustím…