Je naše policie k prdu?
V mém zaměstnání vykradl zloděj kancelář. V neděli večer se vloupal pootevřenou ventilačkou zvenčí dovnitř a odnesl si peníze i věci, které přesahují škodu přes deset tisíc. Je to náš klient, známe ho, víme, že to byl téměř na 99 % právě on. V pondělí jsme nahlásili na policii ČR vloupání a krádež. Přijel tým pěti odborníků, kteří fotili, snímali otisky, vyšetřovali, prověřovali… Zabralo jim to půl dopoledne a ještě se několikrát v průběhu týdne vraceli upřesnit si informace.
Utíkají týdny i měsíce – a nic. Náš klient chodí vesele mezi námi, my mu s úsměvem musíme poskytovat služby a dělat, že se nic nestalo. On také dělá, že se nic nestalo a zajímá se o další naše zázemí. Netajíme se s tím, kde máme kamery, jaký prostor snímají, kdy je nejvhodnější doby k dalšímu zlodějskému dobrodružství. Dokonce to prý ze zákona musíme zveřejnit! Přitom náš zloděj je dobře znám i policii, mají jeho otisky prstů, stačilo by porovnat a zacvaknout želízka. To ale prý nejde jen tak…
Paradoxně nám několikrát policie ukazovala zatykač na celostátně hledanou osobu, která je nám rovněž známa a využívá našich služeb. Vypadalo to, že má na svědomí minimálně několikanásobný hrdelní zločin a další vraždy plánuje v nejbližší době. Přitom z text vyplývalo, že údajně v drogovém opojení ukopl někde na parkovišti u auta zpětné zrcátko. Když se policie dostavila se zatykačem během týdne potřetí s velmi naléhavou potřebou klienta zneškodnit a zatknout (vzájemná informovanost a zpětná vazba asi není jejich silnou stránkou), začali jsme pochybovat, že jde „jen o ukopnuté zrcátko“. To by přece nemohlo zaměstnat tolik příslušníků ve dne v noci.
Najednou náhle přijely k naší bráně dvě houkající policejní auta, policisté si nasadili rukavice a opět se šli velmi akčně přesvědčit, zda náhodou neukrýváme hledaného zločince. Když vše prověřili a chystali se odjet, zcela náhodou jim přicházel v ústrety. Byl zpacifikován, zatčen, v poutech naložen do auta a odvezen na výslech.
Za pár hodin byl zpátky – bez želízek, zcela volný. Opravdu ho hledali kvůli ukopnutému zrcátku. Jenže měl alibi a dokázal, že žádné zrcátko u auta neukopl. Kolik tyto „policejní manévry“ stály času, energie i peněz si nechci raději ani představit.
A do třetice? V pátek jsme se vraceli po dálnici z Prahy do Hradce Králové. Tolik prasáren a riskování jsem už dlouho na silnicích neviděl. Pomalý náklaďák předjíždí ještě pomalejšího soupeře. Tím pádem ucpe levý pruh na několik kilometrů. Na levém pruhu se utvoří zácpa. Pár chytráků s osobními auty projedou uvolněným pravým pruhem a u zátky z předjíždějících se nákladních vozů se opět cpou zprava do levého pruhu. Často ani nemrknou, zda je někdo pustí. Prostě tam vjedou! Když pomalý náklaďák konečně předjede, nastává nelítostný boj, kdo koho předjede pak. Předpisy? Asi pro mnohé řidiče na dálnici neexistují. Slušné a ohleduplné chování? To už vůbec ne!
Pak se ten pomalejší náklaďák rozhodne, že předjede tu hnusnou konkurenci, která ho tak usilovně předjela. Vše se opakuje. A kde je v těchto případech policie?
Přece stačí pár rychlých policejních aut bez označení, jeden dva drony, přesná komunikace a pořádné pokuty na drzé a velmi nebezpečné řidiče. Příště by si možná většina z nich hazard na dálnici rozmyslela. Za tři dny cestování mezi HK – Prahou a zpět jsme neviděli ani jednoho příslušníka. Kupodivu ani na plakátě!
Milan Lajdar
Předvánoční předsevzetí
Občas podlehnu tlaku okolí, situace či nabídky a udělám něco, co ve skutečnosti ani učinit nechci. Proto jsem vše sepsal, abych předvánočnímu času podléhal jen minimálně nebo vůbec.
Milan Lajdar
Nic není v Čechách zbytečnějšího než senát
Tolik humbuku a povyku pro nic. Senát byl hloupost ještě dřív než vůbec vznikl. Sice slyším trapné úvahy o horní a dolní komoře, ale nejsme Amerika, ani antický Řím.
Milan Lajdar
Blboun evropský (česká varianta) – 3. část
Jak je v Čechách pravidlem, leccos je úmyslně nohama vzhůru, takže domácí poddruh – blboun sociální není v pravém slova smyslu hloupý, neschopný a ohrožující druh, ale je naopak rozbujelý, parazitický a nepokrytě vyčůraný.
Milan Lajdar
Blboun evropský (česká varianta) – 2. část
V první části jsme zmapovali několik typických poddruhů blbouna evropského, který se rozšířil zejména po sjednocení Evropy a zrušení hranic. Využil nové reality a zatím úspěšně prosperuje zejména v Bruselu a okolních státech.
Milan Lajdar
Blboun evropský – 1. část
Sice původní druh, který však léty ztratil veškeré obranné instinkty. Vyskytuje se po celé Evropě, kde jsou jeho typické poddruhy: například blboun bruselský, blboun španělský, blboun německý (přezdívaný Merkelová) apod.
Milan Lajdar
Hezky si tady blábolíme,
glosujeme, rozčilujeme se. Letošní okurková sezóna kupodivu není na události typicky „okurková“. Nejvíc mě však štve, že evropská unie zcela ztrácí glanc a dává nás v blízké budoucnosti napospas černým primitivním barbarům.
Milan Lajdar
Svatební fotografie
Některé rituály se dávno přežily, ale většina lidí na nich stejně trvá a vyžaduje je. I když jsou drahé, obtěžující a časem většinou zcela bezcenné.
Milan Lajdar
Nová pevnost nad Náchodem
Bývala to skvělá procházka – z Náchoda nad nemocnicí vyrazit do prudkého kopce a postupně směřovat k Jiráskově chatě. Bývala. Na příjemné stráni nad Náchodem vyrostl obří betonový prosklený kvádr.
Milan Lajdar
Cikánky opět na regálech
Byly kdysi doby, kdy si člověk mohl v masně koupit voňavou a prouzenou cikánku. Oficiální název zněl cikánská pečeně, ale když jste si řekli o deset deka „cikánky“, každý prodavač chápal, co si přejete.
Milan Lajdar
Nádražní meziprdelník
Jak jsem starej, tak se stále nestačím divit. Na nádraží v Týništi nad Orlicí mají pár let opravené nádraží. A také nové lavičky, které k cestování patří jako součást pohodlí pro cestující.
Milan Lajdar
Tajemství pánských záchodků
Nevím, jak je tomu na toaletách u žen. Obvykle jim tam nelezu. I když i mistr tesař se občas utne. Zejména, když netušíte, jak rozeznat správné logo „co je kdo“. Přitom mám rád jasná doporučení.
Milan Lajdar
Gratuluji novému českému prezidentu
panu Drahošovi k vítězství. Bylo to jasné už dopředu, přesto jsem si úplně jistý nebyl. Znám hodně slušných lidí, ale také dost nebetyčných křupanů.
Milan Lajdar
Prasák se nasák…
Dnes někdo vzpomíná se skřípěním zubů, další u novodobých koryt si ale určitě nestěžují. A mladá generace ví prd a vůbec ji nezajímá, jak to bylo před 17. listopadem, kdy se dělala demokratůra, aby se odstranily rudé svině.
Milan Lajdar
Disney útočí
Vychází Zlatá sbírka pohádek. Je to fajn – čtení není nikdy dost. První příběh – Lví král za neuvěřitelných 9,- Kč. Však se po tom v trafikách jen zaprášilo.
Milan Lajdar
Nesnáším děti v reklamách…
Nesnáším ani reklamy. Ale chápu je jako nutné zlo. Když však dětičky výskají nadšením, že jim máma uvařila polévku z pytlíku, to je hodně pitomé.
Milan Lajdar
Státní šaškárny
Tak mám po delší době volno. Že bylo v obchodech zavřeno, bylo moc fajn. Všude klídek a polomrtvo. Pustil jsem televizi a koukal, co se děje jinde v Čechii...
Milan Lajdar
Ivanka Gottová dnes slaví 40 aneb Pocta zlatokopkám
Dnes je velice slavný den. Paní Gottová slaví kulaté výročí. Tolik zpráva na internetu,kde je mnoho podobných velice důležitých informací. Poté, co neuspěla u amerického herce Michaela Douglase, skončila v posteli Mistra.
Milan Lajdar
Jedna hloupá, druhá zlá
To, prosím, není ze mě, ale od Jana Wericha. Prý to vyjádřil přesně: „Lída Baarová byla hloupá, naivní, Adina Mandlová byla chytrá, ale zlá ženská.“ A jak je známo; na každém šprochu pravdy trochu...
Milan Lajdar
Vítejte nám, migrantové!
Ještě jsem se nezbláznil. Jenže co mi už podruhé admin vyřadil článek díky názvu blogu, je vidět, že cenzura funguje a vlastní názory se zcela svobodně psát nemohou.
Milan Lajdar
Kdybych napsal „Utonulý imigrant, dobrý imigrant“,
nepochybně by mi administrátor článek zablokoval a vyřadil. Stejně, jako se mi to stalo u první tehdy nenápadné vlny uprchlíků.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |